Historie vína
Víte, která rostlina provází člověka nejdéle? Podle nálezů fosilií, z nichž jsou některé staré více než 40 milionů let, se domníváme, že z keřů severní polokoule je to právě vinná réva. Již v mladší době kamenné sbíral člověk její plané plody. Usuzujeme, že okusil opojné účinky zkvašené šťávy z těchto bobulí. Další potvrzené nálezy z Iránu a Afghánistánu jsou staré asi 6000 let. Záznamy o pěstování révy a lisování šťávy z jejích hroznů byly nalezeny v egyptských hieroglyfech s daty okolo roku 2400 před naším letopočtem. Z hieroglyfů bylo také zjištěno, že pěstovali již asi 6 – 8 odrůd. Semena vinné révy byla dokonce nalezena v egyptských hrobkách starých okolo 5000 let. Z Kréty a starého Řecka se vinařství rozšířilo do Itálie, Španělska, Černomoří. Féničané zakládali rozsáhlé vinice v severní Africe, Římané pak šířili víno dále po Evropě.
Podle biblické pověsti vysadil první vinici Noe. Po sedmi měsících a sedmnácti dnech plavby na arše přistál se svou ženou a syny u hory Ararat. Jednoho dne našel mezi kmeny, ze kterých byla postavena archa, pnoucí rostlinu. Zasadil ji do země a po čase rostlina vydala první plody. Noe tyto plody uložil do džberu. Za několik dnů ho čekalo velké překvapení. Místo hroznů ve džberu našel lahodný mok, po němž mu bylo příjemně na těle i na duši.
V řecké mytologii se hroznová šťávy používala při obřadech a za jeho objevitele byl považován bůh Dionýsos. V jiných zemích byl známý jako Bakchus, Lyanos, Bassareus. Legenda praví, že syn boha Dia, Dionýsos, měl přítele Ampela. Ten zemřel po pádu ze splašeného býka. Dionýsos pro svého druha velmi truchlil. Otec Zeus se nad ním slitoval a proměnil Ampela v keřík vinné révy.
Ve starověkém Římě malovali révové hrozny na zdi zahrad jako symbol úrody a plodnosti. Konzumace hroznů a šťávy z nich tam byla pokládána za důležitou pro ženskou i mužskou plodnost a taky pro stimulaci duševních sil.
A jak vlastně vznikl název „víno“? Pravděpodobně z latinského „vine“, které je odvozeno od „viere“, což znamená vinout se.
Historie nádob
V dávných dobách se víno popíjelo z dřevěných vydutých nádob, z vydlabaného kamene, poté z hliněných číší a pohárů, z kožených vaků, zvířecích rohů, kovových nádob.
Nejstarší skleněné nádoby byly v době egyptských faraónů, neměly však čirost, lesk a tvar číší z dnešních dob. Sklenice byly ze silného neprůhledného a barevného skla. Díky benátských sklářům se výroba skla dočkala rozmachu ve 13. století, v českých zemích následoval tento rozmach ve 14. století. Soupravy skleněných nádob se v Čechách poprvé objevují ve století šestnáctém. V 18. stol. přicházejí dva typy sklenic, malé na destiláty a větší na víno. V první polovině 19. stol. nastupují na trh skleničky na různé nápoje od limonád po víno.
Historie vína v ČR
Pěstování vinné révy má na území České republiky dlouhou historii. Předpokládá se, že révu k nám přinesli ve 3. stol. po Kristu Římané. Dosvědčují to nalezené vinařské nože v budově vojenské stanice, kterou postavili římští vojáci.
Základ k rozšiřování révy v Čechách položila kněžna Ludmila. Podle pověsti zaslal roku 892 moravský kníže Svatopluk Ludmile darem víno k oslavě narození jejího syna. Obětování tohoto vína zachránilo úrodu před suchem.
Během dalších století prošlo naše vinařství, podobně jako vinařství v okolních zemích, mnoha významnými proměnami.
V raném středověku měly velký vliv kláštery, které vedly lidi k výsadbě vinic do větších viničních celků na úrodných místech. To usnadňovalo ochranu vinic před zvěří a krádežemi hroznů.
Městské vinařství zaznamenalo mohutný rozvoj ve 13. století. Začala se formovat největší vinařská centra na Moravě i v Čechách: Mikulov, Znojmo, Strážnice, Hustopeče, Židlochovice, Praha, Litoměřice, Louny, Most, Mělník.
Také panovníci pečovali o vinařskou kulturu. Císař Karel IV. vydal nařízení o zakládání vinic a jejich osvobození od daní. Vladislav II. zavedl v roce 1497 povinnou degustační kontrolu jakosti mladých vín prováděnou před uvolněním vína do prodeje. Císař Rudolf II. omezil dovoz zahraničních vín, upřednostňoval vína domácí.
Patroni vinařů
Vinaři odjakživa uctívali jako své patrony světce. V českých a moravských krajích byli a jsou uctíváni například svatý Urban, Vavřinec, Václav, Bartoloměj, Vincent, Jan Křtitel či Jan Evangelista.
Na Moravě je patronem uctíván svatý Urban. Jako papež ze 3. století bývá zobrazován s hroznem, keřem vinné révy nebo soudkem vína. Někdy bývá atributem sv. Urbana – papeže i meč, který připomíná jeho mučednickou smrt. Legenda říká, že se ukryl před pronásledovateli ve vinici a tím si zachránil život. Narodil se ve druhém století a zemřel v roce 230. Jeho hrob byl při vykopávkách roku 1854 nalezen ve Via Apia v Římě.
Svatý Vavřinec je vinaři na jižní Moravě uctíván zřejmě proto, že na jeho svátek (10. srpna) začínají zrát hrozny.
Svatého Václava uznávali již od dob Karla IV. Byl jediný, který révu vinnou sám pěstoval, sklízel, a lisoval. Traduje se tak od roku 1650, kdy se snesla pohroma v podobě krupobití. Lidé začali hledat vhodného ochránce, roku 1676 se usnesením litoměřické obce stal svatý Václav nejen patronem, ale i nejvyšším perkmistrem.
Svatý Bartoloměj bývá zobrazován s nožem, který je podobný noži vinařskému. Na jeho svátek (24. srpna) začínalo ve většině míst vinobraní, proto byl zvolen za patrona.
Svatý Jan Křtitel se stal patronem zřejmě proto, že jeho jméno v evangeliu svatého Lukáše uvádí ve spojitosti s vínem.
Patron svatý Jan Evangelista vypil pohár otráveného vína, ale jed na něj neúčinkoval. Na jeho svátek (29. prosince) se světí víno.
Novodobá historie vína na Moravě
Moravská vína byla známa nejen doma, ale i v zahraničí. V roce 1539 žádají rakouští vinaři Ferdinanda I. o zákaz dovozu moravských vín do Rakouska a tuto žádost později znova opakují. Proto musel r. 1575 moravský zemský sněm pohrozit zákazem dovozu rakouských vín na Moravu a zákazem jejich transportu přes Moravu. Největší rozmach moravského vinařství možno zaznamenat počátkem 17. století. Spotřeba vína byla vysoká ve městech i na venkově. Odhaduje se na 56 litrů vína na osobu na rok. Mnohá města se musela bránit konkurenci cizích vín, jako například Hustopeče, kde byl r. 1603 vydán zákaz dovozu vína a ve městě se smělo prodávat jen víno hustopečské. Po hrůzách a pustošení pobělohorského období klesla výměra moravských vinic na jednu třetinu původní rozlohy. Teprve konce 17. století začíná obnova venkovských vinic. Jen ve velkých vinařských střediscích byly vinice obnoveny ve větší míře. V Hustopečích bylo v r. 1749 na 3 843 měřic a ročně se tu prodávalo 25-45 tisíc věder vína. V některých střediscích, jako v Mikulově, dochází ke krizi odbytu vína. V roce 1763 žádají rakouští vinaři Marii Terezii o omezení ploch moravských vinic, protože jsou pro mě moravská vína velkou konkurencí. Podle jakosti zařadil moravská vína r. 1784 Řehoř Volný takto: I. třída: vína ze Sedlce, Mikulova, Popic, Dolních Dunajovic a Velkých Pavlovic. II. třída: vína z Rakvic, Zaječí, Přítluk, Pouzdřan, Věstonic, Velkých Bílovic a Němčiček. III. třída: vína z Křepic, Nosislavi, Velkých Němčic, Židlochovic, Dolních Dunajovic a Prušánek.
V roce 1890 se objevuje révokaz v Šatově, r. 1900 v Dolních Dunajovicích, r. 1901 se již rozšířil do Perné, Hustopečí, Čejkovic a do Velkých Pavlovic. Roku 1902 byli jmenováni inspektoři vinařství a jejich hlavní prací je boj s révokazem. Zakládány jsou vinice štěpované na odolné americké podnože. Přicházejí houbové choroby oidium a peronospora, které byly rovněž zavlečeny z Ameriky jako révokaz. Ošetřování vinic se prodražuje a vinice dále mizejí. Z celkové plochy vinic na Moravě, která v r. 1678 činila plochu 21.053 ha, je v současné době na Moravě kolem 12 000 ha vinic.
Zdroj literatury: Vilém Kraus, Zdeněk Kuttelvašer, Bohumil Vurm: Encyklopedie českého a moravského vína, 1997
